Stůl býval nejdůležitějším rodinným nábytkem v domácnosti. Neslušno naň bylo sedati.

Býval jako domácí oltář, stával ve svatém koutě úhlopříčně od pece.

Jest u lidu ve zvláštní úctě proto, že soustřeďuje denně členstvo rodiny a že se naň klade chléb - boží to dar. Na stůl staví se za bouře kříž a svěcená svíce, stůl slouží též při obřadu, kdy kněz do domu s Pánem Bohem přichází. Z pravidla bývá stůl dědičný a proto památný; nerado se jím ze stavení hýbe, "by se jím boží požehnání nevyneslo". Při odchodu z rodného domu nevěsta líbala díži, krb a práh. Při vstupu do ženichova příbytku líbala stůl, kladla na něj penízky a jiné dary.

 

Stoly jsou vývojově mladší než lavice a nepatřily mezi prvotní vybavení jizby.

Na našem venkově se ještě koncem 19. století zachovává starý způsob jídla.

Sedělo se na lavici, na které byla také položena mísa s jídlem nebo byla položena na špalku či jiném vhodném podstavci.

Teprve později se stává stůl důležitou součástí obytné místnosti.

Dle staroslovanského zvyku stává stůl na čestném místě v rohu světnice, nad ním pak zavěšeny bývají kříž, obrazy, sošky světic, též holubička jako znamení Ducha svatého.

Úpravě stolu a jeho čistotě byla vždy věnována velká pozornost.

Tabule stolu, obyčejně z javorového dřeva, bývala většinou ponechána holá, nepokrytá a hospodyně ji drhla do "běla".

 

Konstrukčně můžeme stoly rozdělit do dvou základních skupin.

První skupinu tvoří stoly gotické plošné konstrukce s bočními deskami, do nichž jsou zaklínovány luby a trnože.

Druhou skupinu tvoří stoly konstruované na způsob lavice, se zapuštěnými nohami.

V první skupině nahrazují plošné bočnice původní kozové podstavce. Boční desky mají tvar písmene "X" nebo jsou vázovitého charakteru.

Nejčastěji je stůl na rozkročených deskovitých nohách spojených luby.

Tyto stoly byly oblíbeny pro svoji důkladnou tuhost a mnohdy sloužily po celá století.

Kde to konstrukce dovolovala, umísťovala se pod plát i zásuvka.

 

Stůl kadlubový

Je kombinací úložného prostoru s plochou pro práci, případně sloužil i ku stolování, zejména vstoje. Odvozen je od zásobních kadlubů doložených od 17. století zejména ve Slezsku, na Těšínsku, Valašsku a dále v Karpatech.

Byl užíván pod střechou, ale i na dvoře a v zahradách.
Spojuje v sobě tesařské a kamenické techniky. Zejména dlabání, štípání, okřesávání a broušení.

Sestává z kamenné nepravidelné obdélné, až čtvercové silné desky, často až 100 kg těžké, opracované kamenickým způsobem.

Podstava je z kmene stromu, seříznutého v části pro dvířka, která se uzavírají se na obrtlík nebo zahnutý hřebík.

Obdélná či čtvercová dvířka z desky jsou zavěšena na kovových závěsech, ale též na kůži, gumě a pod.

Úložný prostor tvoří dlabaná dutina s přirozeným nebo vsazeným dnem, nebo i bez dna.

Výzdoba je vyjímečná. Kadlub je většinou odkorněný a režný.

Vyřezané vročení, iniciály, kříže apod. jsou umístěny na dvířka.

 

 

Stůl lavicový

Zvaný též stolice, je v našich zemích znám od renezance.

Ve Slezku byl velmi oblíben až do poloviny 20. století.

Konstrukčně je shodný s lavicí s nakročenýma nohama. Využívá tesařských technologií spojů čeku a svlaku.

Sestává z tabule v podobě masivní tesané, drané a hlazené desky, do které jsou zespodu v párech přes svlak vrtané otvory pro pro hlazené nakročené nohy.

Vývrty jsou buď v plné tloušťce desky, nebo jen částečně zapuštěné pro nohy naskryto. Ty jsou v hlavě opatřeny drážkou a klínem.

Variantně bývají páry nohou nad zemí spojeny příčkou a také též křížem zavětrované.

Celkově bývá vyšší než 55cm.

 

Stůl na kozách

V našich zemích je užíván od středověku, kdy byl přejat z tesařských konstrukcí.

Slouží převážně k pracovním účelům, vyjímečně ke stolování.

Nohy tvoří dva konstrukty zvané "kozy", při čelním pohledu tvaru písmene "A".

Tabule je sestavena z prken zdola spojených svlaky,

nebo volně vedle sebe ležících, nebo přibitých ke kozám.

 

  

 

 

Stůl na zkřížených nohách

Páry nohou tvoří dvě křížem přeplátované fošny.

Propojovací hranolové táhlo prochází čepem v přeplátování

a případně i v koncích pod deskou a nad zemí.
Protilehlé části zkřížených noh mohou být zavětrovány a to vždy dolní noha s protilehlou.

Takovéto stoly byly oblíbeny pro jejich snadnou montáž a skladnost v rozebraném stavu.

  

 

Stůl na prkenných nohách

 

 

 

V našich zemích je znám ze středověku, kdy nohy byly ještě tesány z desek,

konstrukčně je odvozen od gotického stolu.

Použitý materiál bývala měkká dřeva jehličnanů.

Tabuli má převážně obdélnou ze dvou až pěti prken na sraz, stažených zdola párem svlaků.

Nohy, z ozdobně vykrajované desky, obvykle v polovině výšky propojují jedno nebo dvě táhla s tažnými klíny.

Spodní okraj nohy bývá začepován do ližiny stojící na podlaze; párové ližiny bývají podélně spojeny trnoží.

 

  

  

Stůl na kozlíku

Zvaný též kozlíkový, z kozlů, kozlový, nebo gotický.

Konstrukčně se ustálil ve středověku, s výskytem v celé Evropě.

Obdélná až čtvercová tabule bývá obvykle javorová, lipová, dubová, méně z jehličnanů.

Sestává ze dvou až šesti prken na sraz, utažených na spodní straně párem svlaků s otvory k přičepování podstolí.

Tabule bývají většinou režné do bíla vydrhnuté, někde zdobené vyřezávané iniciálami, monogramem IHS, hvězdami, tulipány, ……provedenými i v hrubé intarzii.

Prkna jsou často svrchu ozdobně stahována hmoždíky - zvanými "desátky".

 

Podstolí tvoří dva samostatné konstrukty, každý má pár ozdobně vykrojených nohou ze zilných desek. Pod tabulí jsou spojeny přeplátováním s ozdobně vykrajovanou hlavou s otvory pro přičepování tabule. Nahoře, mezi nohy a hlavu, je do drážek zasunuta a přikolíkována zpevňující lichoběžníková deska, na spodním okraji ozdobně vykrojená. V drážkách svlaků - na vnitřní straně - může být jeden oboustranně posuvný nebo dva jednostranně posuvné truhlíky (zásuvky).

 

Konstrukčně vychází ze středověkého pulpitu a truhly se stolovací tabulí.

Tabule bývala kamenná nebo dřevěná, obdélného, čtvercového, oválného nebo mnohoúhelného tvaru.

V podstolí bývá - kromě skříňky - i přímo pod tabulí truhlík, někdy i se zásuvkou.

Prkna podnože bývají stažena dvěma svlaky, které pak stojí přímo na podlaze, nebo jsou nohy zdola začepované, nebo nohy stolu podnoží procházejí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Stůl lubový

Bývá nazývaný též jako stůl rámový.

Konstrukčně vychází z renezančních vzorů. V Evropě je znám od konce 16. století.

V lidovém interiéru byl využíván teprve od 1. poloviny 19. století.

 

Slouží ke stolování a k různým pracem.

Dle nich a dle způsobu užívání se dělí na pokojové a kuchyňské a na stoly pro specializované úkony (mycí, žehlicí, a j.).

Podle druhu užívání se řídí jejich tvar, povrchová úprava a umístění.

Z výzdoby se uplatňovalo jen ozdobné soustružení nohou a profilace hran tabule, lubů a trnoží.

 

Tabule sestává ze tří, až šesti prken opatřených po stranách střídavě perem a drážkou, kterými jsou prkna vzájemně sesazena a zaklížena.

Na spodní straně jsou kolmo na prkna dva svlaky, nebo jen přiklížené lišty a ozuby, kterými zapadají do lubů podstolí.

To se skládá ze čtyř hranolových, nebo soustružených nohou nahoře opatřených drážkami a čepovými loži, do nichž jsou zaklížena pera a čepy lubů.

V lubech bývá umístěna jedna, nebo dvě zásuvky.

Nohy mohou být nad zemí spojeny trnoží a to obvodovou, středovou nebo křížovou.